.... první tři týdny, co se mi to stalo, jsem nebyla schopná ani vstoupt do dílny, jen myšlenka na to a začalo mě polévat horko a vracel se mi vnitřní třes ... ale jak léky začínaly zabírat bylo to lepší, ale nechuť k čemukoli přetrvávala. Blížil se karneval a já neměla pro kluky vůbec nic :( Všechny můžu zklamat, ale tyto dva človíčky nesmím!!!! Díky babičce, která upletla Tomáškovi "drátěnou vestu" jsem to měla o jednu masku snažší. A také díky manželovi, který před pár měsíci vyrobil Adámkovi z papíru helmu, po které toužil, máme období Lego Star Wars. A aby to Tomáškovi nebylo líto, udělal mu ze staré pet láhve také helmu, ale rytířskou ...
... Byl pátek a v sobotu byl karneval a já si řekla, že opravdu musím!!! A šlo to ... Použila jsem opět recy věci, babičky triko a kalhoty a jedno velké bílé triko. To ostatní zvládnul vyšívák .... Pásek jsem dodělávala v sobotu dopoledne. Ta radost a štěstí, které Adámkovi zářilo z očí, bylo tou největší odměnou a radostí posledních týdnů ....
Díky němu již můžu opět do dílny, jsou stále dny, kdy nezvládnu vůbec nic, ale jsou dny, kdy mám opět chuť, sílu a energii ... Pomalu se vracím zpět a z každého menšího pokroku mám opravdu radost ...
... a je to i díky Vám, Vaše osobní zkušenosti a rady mi moc pomohly ... Ještě jednou moc děkuji ....
