... netrpěl jsi fyzickou bolestí, ale na duši a na srdci ... a to mi nedovolí se s tím smířit, trhá mi to vše uvnitř na kusy, vztek, bezmoc, zoufalství, chce se mi vykřičet do světa jak se na Tobě provinili!!!!!!!! Jak se to může stát?! A od vlastní rodiny???? Nechápu a nerozumím tomu ... Kvůli vlastní chamtivosti zničit lidský život ... Připravit o domov a důstojné stáří člověka, který se ničím neprovinil, nikomu neublížil, který si zasloužil jen to nejkrásnější co si mohl přát ... Při každé návštěvě jsem viděla jak scházíš,jak se Ti vytrácí Tvá jiskra z očí, rezignoval jsi a nakonec vše vzdal ... S tím se nikdy nesmířím a křičí to ve mně po spravedlnosti, ale to už nikdy nikdo nenapraví!!!! Viděla jsem Tvůj konec přicházet a strašně to bolelo a bolí ... Ty jsi to snášel s pokorou a s tichou odevzdaností, nikdy jsi si nestěžoval, jen jednou jsi řekl "už tu nemám co dělat" ... Vše Ti nevzali, naší lásku a domov v našich srdcích ... mně zůstaly vzpomínky na každou chvilku s Tebou, na Tvé vyprávění, vzpominky na úžasného a skromného člověka, který nikdy nebral, jen dával ....
Někdy je Ti prostě nanic
